KachnyAsi před třemi týdny se mi stala podivná věc. Když jsem seděl u vody, přišel ke mně takový příjemný pán ve věku asi 65 let a začal se mě vyptávat.
Přiznám se, že to nemám moc rád. Na rybách jsem nejradši jen se svými myšlenkami a vodními kamarády, ale tenhle děda měl tak dětinské otázky, že jsem hned věděl, že prut nedržel nikdy v ruce. Po chvíli mi řekl, že by chtěl začít chytat, ale neví jak na to. Když jsem se ho zeptal, proč se dal na rybařinu v tak pozdním věku, vysvětlil mi, že donedávna provozoval prodejnu potravin, ale po odchodu do důchodu se začal nudit a dorazila ho manželka, která mu řekla, že je z něj starý bručoun a páprda. Bral jsem to dost s rezervou, ale vysvětlil jsem mu, kde si musí opatřit povolenku k lovu ryb a co všechno si musí nakoupit. Byl jsem docela přesvědčený,že se pán lekne a začne raději hrát šachy,které jsou levnější. Ale další víkend si to Vláďa přihasil s povolenkou, základní výbavou a dvěma platy domácích vajec pro moji manželku.
Za jedno odpoledne jsem ho naučil základy -nahazovat, vázat háčky… Zbytek už si holt musí každý rybář vysedět sám. Vybral si mě pro to, že když šel se psem okolo vody, vypadal jsem prý jako rozvalený Budha s hubou od ucha k uchu. Dnes už je z Vládi RYBÁŘ-srdcař. Chytlo ho to tak, že u vody sedí každý den a má už i první úspěchy. Ale bohužel i tolik známé rybářské starosti doma: „Věčně sedíš na rybách, prdlajs chytíš a na zahradě je tráva po kolena.“ Mám z něj radost, protože se naučil to hlavní : Že tenhle koníček je odpočinek, ne zdroj obživy – a ryby většinou pouští. Že láska kvete v každém věku je už stará vesta. Ale proč by to neměla být taky láska k vodě?






Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se