Vanilka

Nevím, zda s touto přezdívkou souhlasí, ale ve svém oboru je profík č. 1. Charismatický chytrý chlap, sympaťák vyhlížející na padesát, dobrý učitel, nebojácný člověk, zakladatel první kaskadérské skupiny u nás v šedesátých letech minulého století ve studiu Barrandov.

Spolupracoval na více než 500 filmech jako kaskadér, herec, poradce, pracoval i pro televizi a divadlo, ve filmech Víťaz a Koncert  ztvárnil hlavní role.

Už jste poznali, o kom je řeč? O Jaroslavu Tomsovi! Měla  jsem čest být nedávno na oslavě jeho neuvěřitelných osmdesátých narozenin. Elegantní, nesmírně skromný vydržel téměř dvě hodiny  přijímat gratulace nekonečného zástupu  přítomných. Fronta stála skutečně od Karlova náměstí až do kina MAT. Přišli herci, režiséři, kaskadéři, sportovci, hudebníci, rodina, přátelé. Mezi prvními byla Jiřina Bohdalová, Marek Vašut, Jiří Srstka, Ondřej Vetchý, Petr Štěpánek s Vlastou Janečkovou, Giovanna Roklová, Jaroslav Soukup… Průkopník kaskadérství u nás od mládí provozoval sport, hrál v nejvyšší hokejové lize za Motorlet Praha, boxoval.

V roce 1951 se dokonce utkal v boxu s olympijským vítězem Tormou. Z kopané a hokeje  má operovaná kolena, z boxu opakované fraktury, operace zlomené ruky, pravého ramena, měl zlomená žebra, pochroumanou krční páteř. Přesto je stále pěkný, ve ztepilé postavě žije mladá duše. Nikdy se nechlubí svými úspěchy, nevytahuje se, že natáčel s takovými hvězdami jako jsou Barbra Streisand, Maxmilián Schell, Klaus Maria Brandauer, Franco Nero, Brad Hartus, Jack Bezzar… Na zvídavé otázky odpovídá  stručně, skromně a vždy s úsměvem. Vše, co se týká jeho kaskadérského řemesla bere s nadhledem, humorem, věcně. Tvrdí, že je to profese, která chce odvahu, hlavu, která přemýšlí, počítá s nebezpečím, ale také chce srdce. To srdce je také odvaha. Má za sebou nekonečný počet skoků, padání z auta, vlaku, mostu, exploze, zastřelení, přívaly vody, plyn, rvačky, bitevní scény /historické, westernové, válečné/. Dubloval i Michala Dočolomanského /Adéla ještě nevečeřela/, R. Lukavského, Z. Řehoře, V. Brodského, P. Zedníčka, P. Kostku, J. Šlitra, K. Gotta, J. Hrzána a mnoho jiných. Nejdále točil na Kubě / 30 případů majora Zemana/, nejtepleji prý bylo v Turkménii na poušti /film Oáza/, nejlukrativnější film byl Titanic – spolupráce na něm trvala pět měsíců a svět žasl nad perfektní prací našich kaskadérů. Za  „svůj“ film považuje Koncert, za nejzajímavější Pěsti ve tmě / o tomto filmu se říká, že je to Tomsův pomník – herce, kteří hráli boxery připravil tak dokonale, že při premiéře tleskali odborníci i diváci/, nejkrásnější Limonádový Joe, největší /po akční stránce/ Na západní frontě klid.

Připomeňme si ještě některé filmy, na nichž Jaroslav Tomsa spolupracoval: Pěnička a Paraplíčko, Rozmarné léto, Jáchyme, hoď ho do stroje, Most u Remagenu/ americký válečný snímek/, Obsluhoval jsem anglického krále, Jára Cimrman ležící, spící, Noc na Karlštejně,  v televizi Arabela, Návštěvníci, Nemocnice na kraji města, Sanitka, Byl jednou jeden dům,  Hříšní lidé, Pan Tau. Pro zajímavost: posledně zmíněný seriál je v Německu tak populární, že jeden turista vyhledal režiséra J. Poláka, aby mu ukázal hrob hlavního představitele  O. Šimánka.

Když v roce 1961 J. Tomsa začínal, bylo  jich ve skupině 8. Dnes 50!  40 mužů a 10 žen , filmoví kaskadéři. Pro udržení kondice J. Tomsa běhá, dobře a rád hraje na foukací harmoniku. Je nesmírně oblíbený mezi umělci i diváky.

Marek Vašut o něm řekl: „ Jaroslav Tomsa je pro mě něco jako tři mušketýři dohromady.“  Jaroslav Soukup: „ Tomsa, člověk s velkým Č!“  Jiří Adamec: „Dodnes, když chceme vybrat do filmu dobrého kaskadéra, voláme Tomsu.“ V branži pracoval 40 let. Vychoval řadu nových hochů, na kaskadérství u nás má obrovské zásluhy, proslavil se ve světě. Spolu s Fr. Černochem napsal knihu Pestrý život kaskadéra J. Tomsy. Dovíte se v ní  zajímavosti z jeho života, o práci koordinátora kaskadérů, odborném poradenství, o natáčení filmů Otevřený prostor, Byl jednou jeden polda, Stalingrad, Nahota na prodej, Obecná škola, Tankový prapor, Šašek a královna, Záhada hlavolamu… Jsem ráda,  že ho znám,   děkuji, že jako jeden z mála přijal  při prvním požádání účast na naší klubové autogramiádě, kde  po celou dobu  trpělivě naslouchal, odpovídal, podepisoval… Kéž  bychom byli v osmdesáti také tak fit! Kdo nevěří, najde v encyklopedii – narozen 19. února 1930. Kaskadérství není jen odvaha, svaly a síla – to je i duše, osobnost.