V minulých dnech se na Vanilce objevilo několik vzpomínek na vojenskou službu. Nevím, zda dámská část čtenářů tyto příspěvky dostatečně vychutnala, ale ohlas měly pěkný.
V roce 1991 jsme v Bontonu natočili první soukromě produkovaný film po Listopadu – Tankový prapor. K příležitosti premiéry jsem tehdy vypsal anketu s mottem Bylo-debilo, aneb 100 nejneuvěřitelnější příběhů z vojny. Sešlo se tehdy neuvěřitelných 15 000 dopisů. Z těch jsme vybrali vítěze a já potom nejzajímavější příběhy zařadil do dvojknihy Jizvy na zip/ Bylo-debilo. Pokud bude zájem, dám opět
nahlédnout do doby, kdy se neuvěřitelné skutečně mohlo stát skutkem…
KEBY TO BOL IMPERIALISTA
V armádním středisku vrcholového sportu probíhají ostré střelby. Kulky sviští, zasažené terče padají. Trefit plechového panáka z pistole na padesát metrů není úplně nejlehčí. Nepodaří – li se, další palpostoje na pětadvaceti metrech, a to už trefí každý. Nakonec přichází štáb a v něm obávaný politruk mezi vojáky přezdívaný „čapatý Ježíš“. S odhodlaným výrazem a namířenou armádní pistolí kráčí vstříc figuríně. Padesát metrů - panák stojí. Dvacet pět metrů – nic. Nedbaje předpisů kráčí tento syn slovenských hor stále vpřed. Pět metrů. Rána. Panák stojí dál. Zklamaný se vrací na základní čáru. Tam se jeho obličej rozzáří jakýmsi vnitřním světlem a on, věrný svému vyznání, pronáší slova, jež se nezapomínají: Joj, keby to bol imperialista, dostal by som ho!“ V.K.
PLOT
Četař aspirant J.P. dostal rozkaz vybudovat se svou četou další dvousetmetrovou část drátěného oplocení kolem střelnice. Po dotazu, kde dostane betonové sloupky a drátěné pletivo, ho nadřízený seřval s tím, že o rozkazu se nediskutuje a rozkaz se bez zbytečných otázek plní. V boji taky nikdo nikomu neradí…Četař aspirant J. si poradil. Z prvních dvou set metrů hotového oplocení nechal stáhnout drátěné pletivo a vykopat betonové sloupky. Na svém úseku nechal sloupky zase zasadit a napnout na ně získané pletivo. Pak šel veliteli nahlásit splnění úkolu. „Vidíte, že to jde, když se chce,“ konstatoval s uspokojením velitel. J. S.
NARUŠITEL
Svítá. Dva pohraničníci se samopaly střeží u drátěného zátarasu. Najednou za ním něco zašustí. Překvapivě se tam objevuje štíhlá postava s pouzdrem v ruce a batohem na zádech. „Stůj. Ruce Vzhůru!“ Postava běží zpátky. Nereaguje na varovný výstřel. Když jim uteče, mají na krku prokurátora. Z pouzdra vypadne utíkajícímu něco lesklého zastaví se zvedne to. V tu ránu vyjekne vojenský samopal. Postava padá. Je ticho. Přibíhají k němu. Nehýbá se. Chlapecký pohled upřený nehybně do nebe. V batohu pár kousků prádla a notový sešit nadepsaný VIVALDI. Těžká vojenská bota šlápne na podlouhlý lesklý předmět opodál v trávě: Flétna. J. H.
Obálka knihy repro obrazu ak. malířky Kamily Ženaté















Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se