Vanilka

Zavítala jsem na stránky Vanilky a rozhodla jsem se, že přispěji se svými zkušenostmi se zdravím. Trable mám taky a to  v mém životě není žádná novinka.

Pod vlivem puštěného CD s vynikající zpěvačkou a herečkou Laďkou Kozderkovou s názvem Braň svou lásku bych svůj článek pojmenovala „Braň své zdraví“, a to doslova. Již od dětství trpím různými nachlazeními a rýmami, takže postupně se mnou drazí rodiče (dnes již roztomilí stařečci) navštěvovali různé lékaře a došlo na trhání mandliček, ať už nosních, tak i krčních. Jenom podotýkám, že jsem tehdy bydlela v Říčanech, kde už za komunistů byla vynikající ozdravovna „Olivovna“, kde se léčily a udravovaly děti s různými dýchacími potížemi. Svého času tam působil i profesor Žilka, který děti učil pískat na píšťalku a tím jim pomáhal v léčbě. Jak vidíte, měla jsem opravdu zdravý vzduch a každé prázdniny hory, lesy a vodu, ale asi se proti mně spikly třeba nějaké síly… Rýma tu byla pořád, a tak po letech, když léčení a i trápení, se rozrostlo takovou měrou, že už jsem přestávala dýchat, začala jsem navštěvovat doktory.

Měla jsem to štěstí, že jsem narazila na vynikající,i když poněkud svéráznou lékařku na ORL-poliklinice Barrandov, paní MUDr. Navrátilovou, která mi řekla: Do nemocnice, je potřeba operace nosní přepážky, seříznutí zbytnělé sliznice a vyčištění dutin.Tohle všechno se začalo odehrávat od května 2009. Zajela jsem do Motola na oddělení ORL, kde první lékař řekl, že není potřeba, žádný  zákrok. Ale já trvala na svém, že se mi špatně dýchá i mluví, a taky, že hlava pobolívá. Ještě v ten den, začátkem června, mi doporučil další lékařku, a ta doporučila operaci. Když jsem do Motola přijela na třetí návštěvu, byl mi dán termín až po prázdninách a to 23. září 2009. Dostala jsem papíry, abych si začala vyběhávat začátkem září předoperační vyšetření. Když už jsem měla všechna vyšetření za sebou, přišlo hluboké rozčarování. Pět pracovních dnů před plánovaným zákrokem mě zavolala sestřička z Motola (a to byl ještě vzkaz přes mého syna), že se operace odkládá, že se pan primář rozhodl uzavřít tři operační sály ze čtyř, a že musím pochopit, že právo na operaci mají onkologičtí pacienti. To jsem samozřejmě chápala už v červnu 2009, takže ve vší slušnosti jsem se zdravotní sestřičky zeptala, kdy je nejbližší termín na moji operaci, bylo mi řečeno březen 2010. To mě poněkud nadzdvihlo ze židle. Zeptala jsem se sestřičky, jestli to myslí vážně, že mám všechny potřebné papíry v ruce a ta „milá“sestřička řekla, že jo. Ještě jsem zavolala lékaři, který měl službu, ten opět opakoval, že je vše pravda,a že si to mám vyřídit s panem primářem.

Ještě v ten den jsem se objednala na oddělení ORL na Homolce, kde mě 25. 9. přijala vlídná paní doktorka, přečetla si papíry, vyšetřila mne, počítala data na předoperačních vyšetřeních, aby nepropadly a zajistila, že opravdu úplně náhodou se našel termín 1. října a já konečně nastoupila po nepříjemných peripetiích na Homolku. To už jsem od 30. 9. měla za sebou i vyšetření CT, protože kdysi jsem měla operovány polypy v nose a rozhovor s hlavním anesteziologem v jeho pracovně na téma celková anestézie. No a 10. října nastal pro mne den D. Ráno přijímací řízení od 6.30. a došlo i na očekávanou operaci. Okolo 9.45 hodin dopoledne mě odvezli z předoperačního sálu na operační sál, kde hrálo rádio KISS, a to mě velice zaujalo. Nakonec všechno dopadlo docela dobře. Tímto chci poděkovat báječným a skvělým lidem, anesteziologům, lékařům na sále, MUDr. Janouškovi, MUDr. Černému, sestřičkám, sanitářům i uklízečkám, recepci a panu primáři tohoto oddělení za jejich přístup k mé osobě! Jinak ještě dojíždím na Homolku na kontroly, ale hlavně se mi dobře dýchá, lépe mluvím, lépe spím, i když ještě bude asi trvat dlouho, než se zcela zbavím problémů. Ale jsem optimista a věřím, že bude všechno v normálu.

P.S. Nebyla jsem jediná pacientka, která byla odmítnuta z tzv. technických důvodů v Motole, jak jsem se posléze dozvěděla.