Vanilka

Dostanete helmu a bílé hornické uniformy, abyste se v dolech neušpinili. Pak musíte ochutnat chléb s krystaly červenobílé soli. Teprve pak můžete nasednout na jednoduchý vláček, připomínající pojízdnou lavici, který vás za pár minut vysadí v nitru hory Dürrnberger.

Poklad, který tu uvidíte, je pradávný. Před 250 miliony let vznikly v moři solné usazeniny, které byly během dalších milionů let při vrásnění Alp uzavřeny v horninách a přeneseny na místo, kde je dnes mystické a krásné městečko Hallein. >Štola< Sůl v dnešním salcburském Hallein objevili už Keltové před dvěmi a půl tisíci lety, takže Dürrnberger patří k nejstarším důlním dílům Střední Evropy. Bílošedá řeka Salzach sloužila po staletí jako hlavní dopravní kanál, kudy se „bílé zlato“ sváželo z hor. K největšímu rozkvětu těžby došlo za salcburských biskupů, kteří solnohradským dolům vládli přes tisíc let. Za knížete arcibiskupa Wolfa Dietricha von Raitenau se tu dolovalo na počátku 17. století 36 tisíc tun soli ročně, tedy množství, kterého bylo znovu dosaženo až ve 20. století.

Bohatství města Salcburk

Z podzemní stanice jdete pěšky úzkými měkce osvětlenými štolami dál do útrob hory. Minete kapličku, která sloužila horníkům k získání síly a odvahy. Možná vás vylekají figuríny zasypaných Keltů, které tu kdysi dávno ve středověku horníci našli. A pak už se na důlní stěně před vámi objeví filmová postava arcibiskupa Wolfa Dietricha von Raitenau. Právě pod jeho církevní i světskou správou v letech 1587-1612 bylo město Salcburk velmi bohaté. Proměnilo se v barokní klenot, který svou architekturou dodnes oslňuje turisty z celého světa. Proslulý arcibiskup promlouvá k návštěvníkům v průběhu celé cesty do podzemí z vtipného filmu, promítaného na stěny štol a jeskyní. „Pozor, překračujete státní hranice,“ upozorňuje návštěvníky průvodce. Míjíte cedule s rakouskou a pak s německou orlicí. Hned na to vám další nápis oznámí, že vás vítá Spolková republika Německo. Právě proto, že doly se nacházejí na hraničním území, vypukla v roce 1611 tzv. solná válka mezi Solnohradskem a Bavorskem, která se stala osudnou právě slavnému salcburskému arcibiskupovi. Wolf Dietrich von Raitenau se dostal do konfliktu s Bavorskem kvůli výnosům z halleinských dolů i kvůli snaze Bavorů prosadit zdvojnásobení cla na solnohradské zboží. Z těchto důvodů obsadil v říjnu 1611 říšské proboštství Berchtesgaden. Odplatou za to bavorské vojsko o síle 24 tisíc mužů dobylo Salzburg. Wolf Dietrich von Raitenau byl donucen abdikovat. Až do své smrti žil uvězněn ve středověké pevnosti Hohensalzburg, která dodnes dominuje baroknímu městu na březích řeky Salzach, chráněnému UNESCO.

Podzemní jezero

Podzemni Solne jezero

V polovině cesty přichází na řadu nejoblíbenější turistická atrakce. Třicetimetrová historická dřevěná skluzavka, po které se v záklonu řítíte do hlubin dolu a času. Vyplivne vás kousek od podzemního Solného jezera. Není nad romantičtější místo. Halogenová světla, která zvýrazňují solné žíly na zdech či mihotají pod vodou, jsou stažena na minimum. V rozlehlé jeskyni zní tichá hudba a loď s turisty se pomaloučku sune přes 70 metrů dlouhé jezero k protějšímu břehu. Pod vámi je dvoumetrová hloubka. Jezero desítky let sloužilo k výrobě solanky. Filmový Wolf Dietrich von Raitenau vám odhalí podstatu vynálezu mokré těžby soli. Tradiční metoda, při které horníci ve středověku pracně kutali kamennou sůl krumpáči, dláty a železnými majzlíky, už nestačila na stále rostoucí nároky solnohradských biskupů. Chtěli vytěžit větší a větší množství soli. Musela nastoupit jiná a výkonnější metoda. Středověký vynálezce dostal nápad využít rozpustnosti soli ve vodě, a tak vzácné „bílé zlato“ oddělil od horniny. Původně byla v hoře vybudovaná asi třicet metrů hluboká šachta, na jejímž konci se rozprostírala louhovaní komora. Ta se naplnila až po strop vodou, která rozpouštěla sůl v hornině. Po šesti týdnech byla solanka zhruba z 27 procent nasycena solí a vypuštěna z komory k dalšímu zpracování. Nerozpustné části horniny padaly ke dnu a vytvořily na něm ochrannou vrstvu, takže voda dál rozpouštěla jen strop a stěny. Tak se postupem času komora rozšiřovala a posouvala vzhůru. Když se tento cyklus deset patnáct let opakoval, dosáhla komora nahoře až ke štolám, které ležely nad ní. Doly v Hallein byly uzavřeny v 90. letech minulého století, kdy se těžba stala vzhledem k dosažitelné ceně soli nerentabilní. V nitru hory zůstalo patnáct kilometrů chodeb, z nichž část místní nadšenci proměnili na turistickou atrakci.

Co ještě vědět

Vstupné, které platí i pro blízkou keltskou vesnici, je 17 eur, děti a studenti  platí 10 eur, rodinný lístek stojí 35 eur. Otevřeno je denně od dubna do října od 9 do 17 hodin, mimo sezónu od 10 do 15 hodin. Sedmdesátiminutové prohlídky běží po půl hodinách. Zajímavé solné doly najdete také v Altaussee a Hallstattu.