Vanilka

Každý řeší jiné problémy, ale občas mám dojem, že Latinská Amerika je výjimečná. Manžel se občas diví, proč jsem nervózní a ať nejsem ve stresu… Tak jen drobný příklad za poslední dva dny:

Včera jsem přišla do práce a říkám místnímu domovníkovi, příšerně tu smrdí plyn – evidentně uniká z jedné bomby před garáží. Podívej se na to – buď to musí být bombou anebo přívodem k ní. (Lidi tu nejsou placení za přemýšlení, ale jen za práci, takže musíte vědět a vysvětlit přesně, co chcete.) Senhora M., zavolejte Comgas… (Comgas řeší problémy s dálkovým přívodem plynu, nikoli s naší soukromou bombou.) Musím se hodně držet, abych mu neřekla něco velice nediplomatického… Pak to člověk zapomene zkontrolovat. Další den ještě horší. To už mě vytočí – proboha, chápeš, že když se to nevyřeší, klidně ten barák vybouchne? Ale v Brazílii asi neexistujou chlapi! Tak se dívej – přijdeš k bombě, vezmeš do ruky přívod a vidíš? Tady prostě uniká plyn – koukej jít koupit novou hadici nebo radši dvě a vyměň to. A hlavně – zavři předtím ten kohout na bombě!

Dnes: Vysokotlakým vodním čističem umývá dlažbu před kanceláří. Elektrický přívod je zapojený do prodlužky. (Z prodlužky koukají dráty, zásuvky leží na zemi….) Kolem teče proudem voda. Manoel, ty chceš bejt mrtvej? Nechápavý pohled. Podívej se na tu prodlužovačku – kolem teče voda, když se dostane k drátům, dá ti to pořádnou ránu… No možná by mu jedna neuškodila a 110 by ho asi nejspíš nezabilo a třeba by i začal přemýšlet, rychle přemítám v duchu. Senhora M., mě to nezabije, nebojte, mám přece gumové boty! Na to fakt už není co říct, takže zavírám skleněné dveře kanceláře, zatahuju žaluzie a říkám si, doufám, že se mu fakt nic nestane… Protože problém bude řešit kdo? No přece já jako vždy!